Jakub, 2.kapitola

1. Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.

2. Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,

3. A popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto poctivě; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých:

4. Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste soudcové v myšleních zlých?

5. Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, [aby] bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují?

6. Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž bohatí mocí neutiskují vás? A oniť vás i k soudům přivozují?

7. Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?

8. Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.

9. Pakliť osoby přijímáte, hřešíte, [a] zákon vás tresce jako přestupníky.

10. Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen.

11. Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.

12. Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.

13. Nebo odsouzení bez milosrdenství [stane se] tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenství proti odsudku.

14. Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?

15. A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany živnosti vezdejší,

16. Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte se, a však nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí?

17. Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.

18. Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a já tobě ukáži víru svou z skutků svých.

19. Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť [tomu] věří, a však třesou se.

20. Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?

21. Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?

22. Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla?

23. A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.

24. Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk, a ne z víry toliko?

25. Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši ony posly, a jinou cestou pryč vypustivši?

26. Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.