Římanům, 11.kapitola

1. Protož pravím: Zdaliž Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.

2. Nezavrhlť Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co písmo praví o Eliášovi, kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému, řka:

3. Pane, proroky tvé zmordovali, a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají?

4. Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.

5. Takť i nyní ostatkové podlé vyvolení milosti zůstali,

6. A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.

7. Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,

8. (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči aby neviděli, a uši, aby neslyšeli), až do dnešního dne.

9. A David dí: Budiž jim stůl jejich osídlem a pastmi a pohoršením i odplacením.

10. Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.

11. Pravím tedy: Tak-liž pak klesli, aby padli? Nikoli, ale jejich pádem spasení [přišlo] pohanům, aby je k závidění přivedl.

12. A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa, a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?

13. Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování své oslavuji,

14. Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení přivesti některé z nich.

15. Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých?

16. Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti.

17. Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.

18. Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, [věz, že] ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.

19. Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,

20. Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.

21. Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, [věz,] žeť by ani tobě neodpustil.

22. A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.

23. Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.

24. Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.

25. Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří), že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.

26. A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.

27. A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.

28. A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé vyvolení jsou milí pro otce.

29. Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.

30. Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,

31. Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni milosrdenství dosáhli.

32. Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.

33. Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho.

34. Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?

35. Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno?

36. Nebo z něho, a skrze něho, a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.