Římanům, 4.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla?
2. Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.
3. Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.
4. Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu.
5. Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,
6. Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, [řka:]
7. Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové.
8. Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.
9. Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li [přináleží,] čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.
10. Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.
11. A znamení obřízku přijal [za] znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,
12. A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.
13. Nebo ne skrze zákon [stalo se] zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.
14. Nebo jestliže ti, kteří [jsou] z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení.
15. Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení.
16. A protož z víry jde, aby [šlo] podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,
17. (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe), před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.
18. Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podlé toho povědění: Takť bude símě tvé.
19. A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený.
20. O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,
21. Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.
22. A protož počteno jest jemu [to] za spravedlnost.
23. Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo,
24. Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím [totiž] v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,
25. Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.