Římanům, 4.kapitola

1. Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla?

2. Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.

3. Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.

4. Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu.

5. Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,

6. Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, [řka:]

7. Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové.

8. Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.

9. Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li [přináleží,] čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.

10. Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.

11. A znamení obřízku přijal [za] znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,

12. A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.

13. Nebo ne skrze zákon [stalo se] zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.

14. Nebo jestliže ti, kteří [jsou] z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení.

15. Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení.

16. A protož z víry jde, aby [šlo] podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,

17. (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe), před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.

18. Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podlé toho povědění: Takť bude símě tvé.

19. A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený.

20. O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,

21. Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.

22. A protož počteno jest jemu [to] za spravedlnost.

23. Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo,

24. Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím [totiž] v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,

25. Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.