Aggeus, 2.kapitola

1. (2:2) Měsíce sedmého, dvadcátého prvního dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí:

2. (2:3) Mluv nyní k Zorobábelovi synu Salatielovu, knížeti Judskému, a Jozue synu Jozadakovu, knězi nejvyššímu, i k ostatkům lidu, řka:

3. (2:4) Kdo jest mezi vámi pozůstalý, ješto viděl dům ten v slávě jeho první? A jaký vy jej nyní vidíte? Zdaliž není proti onomu jako nic před očima vašima?

4. (2:5) A však nyní posilň se Zorobábeli, praví Hospodin, posilň se i Jozue synu Jozadakův, kněže nejvyšší, a posilň se všecken lide země této, praví Hospodin, a dodělejte; nebo já s vámi jsem, praví Hospodin zástupů,

5. (2:6) Podlé slova, jímž jsem smlouvu učinil s vámi, když jste vycházeli z Egypta. Důch také můj stane u prostřed vás, nebojtež se.

6. (2:7) Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po malém času, aj, já ještě jednou pohnu nebem i zemí, a mořem i suchostí.

7. (2:8) Pohnu, pravím, všemi národy, a přijdou [k] Žádoucímu všechněm národům, i naplním dům tento slávou, praví Hospodin zástupů.

8. (2:9) Méť jest stříbro a mé jest zlato, praví Hospodin zástupů.

9. (2:10) Větší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního, praví Hospodin zástupů; nebo na tomto místě způsobím pokoj, praví Hospodin zástupů.

10. (2:11) Dvadcátého čtvrtého [dne,] devátého [měsíce,] léta druhého Daria, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí:

11. (2:12) Takto praví Hospodin zástupů: Vzeptej se nyní kněží na zákon, řka:

12. (2:13) Ej, kdyby někdo nesl maso svaté v křídle sukně své, aneb dotkl by se křídlem svým chleba, neb vaření, neb vína, neb oleje, neb jakéžkoli krmě, zdali bude posvěcen? I odpověděli kněží a řekli: Nikoli.

13. (2:14) Tedy řekl Aggeus: Jestliže někdo jsa nečistý od těla mrtvého, dotkl by se něčeho z těch věcí, bude-li nečisté? I odpověděli kněží a řekli: Nečisté bude.

14. (2:15) Tedy odpovídaje Aggeus, řekl: Tak lid tento a tak národ tento před tváří mou, praví Hospodin, a tak všecko dílo rukou jejich, i cožkoli obětovali tam, nečisté bylo.

15. (2:16) Nyní tedy přiložte medle srdce své od tohoto dne až do onoho, jakž přestal kladen býti kámen na kameni v domě Hospodinově,

16. (2:17) Od toho času, když přišel někdo k hromadě dvadcíti, bylo jen deset; když přišel k kádi, aby nabral padesáte z presu, bylo jen dvadcet.

17. (2:18) Bil jsem vás suchem a rzí, i krupobitím všecko dílo rukou vašich, však žádný z vás [neobrátil se] ke mně, praví Hospodin.

18. (2:19) Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého čtvrtého, [měsíce] devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinův, (přiložte srdce své).

19. (2:20) Zdali již jest semeno v obilnici? Anobrž ani vinný kmen, ani fík, ani strom jablek zrnatých, ani strom olivový nevydal ovoce. Od tohoto dne požehnám.

20. (2:21) Potom stalo se slovo Hospodinovo po druhé k Aggeovi, dvadcátého čtvrtého [dne] téhož měsíce, řkoucí:

21. (2:22) Mluv k Zorobábelovi knížeti Judskému, řka: Já pohnu nebem i zemí,

22. (2:23) A podvrátím stolici království, a zkazím sílu království pohanských; podvrátím, pravím, vůz i ty, kteříž na něm jezdí, a sejdou koni i jezdci jejich jeden každý od meče bratra svého.

23. (2:24) V ten den, praví Hospodin zástupů, vezmu tebe, Zorobábeli synu Salatielův, služebníče můj, praví Hospodin, a učiním tě jako pečetní prsten; nebo jsem tě vyvolil, praví Hospodin zástupů.