Joel, 1.kapitola

1. Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Joelovi synu Petuelovu:

2. Slyšte to starší, a pozorujte všickni obyvatelé této země, stalo-li se to za dnů vašich, aneb za dnů otců vašich?

3. Vypravujte o tom synům svým, a synové vaši synům svým, synové pak jejich rodině potomní.

4. Co pozůstalo po housenkách, snědly kobylky, a co pozůstalo po kobylkách, snědli brouci, co pak pozůstalo po broucích, dojedli chroustové.

5. Prociťte opilci, a plačte a kvělte všickni, kteříž píjíte víno, proto že odtržen jest mest od úst vašich.

6. Nebo přitáhl do země mé národ silný a nesčíslný, jehož zubové zubové lva, a střenovní zubové jeho lvoví.

7. Přivedl vinné kmeny mé v pustinu, a fíkoví mé na zkázu; docela obnažil je a zporážel, zbělely ratolesti jejich.

8. Kvěl jako mladice přepásaná žíní pro muže mladosti své.

9. Odjata jest suchá i mokrá obět z domu Hospodinova, kvílí kněží, služebníci Hospodinovi.

10. Zpustlo pole, kvílí země, proto že pohubeno obilé, vyschl mest, olej zhynul.

11. Stydí se oráči, kvílí vinaři z příčiny pšenice a ječmene; nebo zahynula žeň polní.

12. Vinný kmen usechl, a fík usvadl, strom zrnatých jablek, též i palma i jabloň, všecko dříví polní poschlo, a že odňato potěšení od synů lidských.

13. Přepašte se a kvělte, ó kněží, úpějte přisluhující oltáři, vejděte a léhejte i v noci v žíních, služebníci Boha mého. Nebo nevnáší se do domu Boha vašeho suché ani mokré oběti.

14. Uložte půst, svolejte shromáždění, shromažďte starší [i] všecky obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho, a volejte k Hospodinu:

15. Ach, nastojte na tento den; nebo blízký [jest] den Hospodinův, a jako poplénění od Všemohoucího přichází.

16. Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé a plésání.

17. Vyhynulo símě pod hrudami svými, zpustly stodoly, zbořeny jsou obilnice; nebo vyschlo obilé.

18. Aj, jak vzdychá dobytek, svírají se stáda skotů, proto že nemají žádné pastvy, ano i stáda bravů hynou.

19. K toběť, ó Hospodine, volám; nebo oheň sežral pastviska pouště; a plamen popálil všecka dříví polní.

20. Také i zvěř polní všecka lká k tobě, proto že vyschli potokové vod, a oheň sežral pastviska na poušti.