Izaiáš, 42.kapitola

1. Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, [onť] soud národům vynášeti bude.

2. Nebude křičeti, ani se vyvyšovati, ani slyšán bude vně hlas jeho.

3. Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, [ale] soud podlé pravdy vynášeti bude.

4. Nebude neochotný, ani přísný, dokudž soudu na zemi nevykoná, a učení jeho ostrovové očekávati budou.

5. Tak praví Bůh silný Hospodin, kterýž stvořil nebesa, a roztáhl je, kterýž rozšířil zemi, i to, což z ní pochází, kterýž dává dýchání lidu na ní, a ducha těm, jenž chodí po ní.

6. Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti, a ujal jsem tě za ruku tvou; protož ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, [a] za světlo národům,

7. Abys otvíral oči slepé, a vyvodil z žaláře vězně, [a] z vězení ty, kteříž sedí ve tmách.

8. Já jsem Hospodin, toť jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám.

9. Aj, prvnější věci přišly, a i nové předpovídaje, dříve než se začnou, dám o nich slyšeti vám.

10. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chvála jeho jest od končin země, kteříž se plavíte po moři, i všecko, což v něm jest, ostrovové i obyvatelé jejich.

11. Pozdvihněte [hlasu] pustiny i města její, [i] vsi, v nichž bydlí Cedar, prokřikujte obyvatelé skal, s vrchu hor volejte.

12. Vzdejte slávu Hospodinu, a chválu jeho na ostrovích zvěstujte.

13. Hospodin jako silný rek vyjde, jako muž válečný rozhorlí se, troubiti, anobrž i prokřikovati bude, [a] proti nepřátelům svým zmužile sobě počínati, řka:

14. Mlčel jsem dosti dlouho, činil jsem se neslyše, zdržoval jsem se, [ale již] jako pracující ku porodu křičeti budu, pohubím a sehltím vše pojednou.

15. V pustinu obrátím hory i pahrbky, a všelikou bylinu jejich usuším, a obrátím řeky v ostrovy, a jezera vysuším.

16. I povedu slepé po cestě, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neuměli, provedu je; obrátím před nimi tmu v světlo, a co nerovného, v rovinu. Toť jest, což jim učiním, a neopustím jich.

17. Obrátí se zpět, zahanbeni budou ti, kteříž doufají v rytinu, kteříž říkají slitinám: Vy jste bohové naši.

18. Ó hluší, slyštež, a vy slepí, prohlédněte, abyste viděli.

19. Kdo jest to slepý, jediné služebník můj? A hluchý, než posel můj, kteréhož posílám? Kdo slepý tak jako dokonalý? Slepý, pravím, jako služebník Hospodinův?

20. Hledě na mnohé věci, však nesrozumívá; otevřené maje uši, však neslyší.

21. Mělť jest Hospodin líbost [v něm] pro spravedlnost svou, zvelebil [jej] zákonem, a slavného učinil.

22. Že pak lid tento obloupený jest a potlačený, jehožto mládence, což jich koli, jímají a do žalářů skrývají, že jsou dáni v loupež, aniž jest, kdo by [je] vytrhl, v rozchvátání, aniž jest, kdo by řekl: Navrať zase,

23. Kdo z vás ušima pozoruje toho, srozumívá tomu, aby se bedlivěji chtěl míti napotom?

24. Kdo vydal v potlačení Jákoba, a Izraele loupežníkům? Zdali ne Hospodin, proti němuž jsme zhřešili? Nebo nechtěli po cestách jeho choditi, aniž poslouchali zákona jeho.

25. A protož vylil na něj [s] prchlivostí hněv svůj, a násilé boje, a zapálil jej vůkol, a však nepoznal [toho.] Zapálil jej, pravím, a však nepřipustil toho k srdci.