Izaiáš, 41.kapitola

1. Umlknětež přede mnou ostrovové, a národové nechať se ssilí, nechať přistoupí, [a] tu ať mluví. Přistupmež spolu k soudu.

2. Kdo vzbudil od východu spravedlivého, aby ho následoval? [Kdo] jemu podmanil národy, a způsobil, aby nad králi panoval, vydav [je] jako prach meči jeho, [a] jako plevy rozptýlené lučišti jeho?

3. Sháněje se s nimi, prošel pokojně cestou, po níž nohama svýma nechodíval.

4. Kdo [to] spravil a učinil, povolávaje rodin od počátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám.

5. Viděli ostrovové, a ulekli se, končiny země předěsily se, shromáždili se a sešli.

6. Jeden druhému pomáhal, a bratru svému říkal: Posilň se.

7. A tak posilňoval tesař zlatníka, vyhlazujícího kladivo tlučením na nákovadlí, říkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to hřebíky, aby se nepohnulo.

8. Ale ty, Izraeli služebníče můj, [ty] Jákobe, kteréhož jsem vyvolil, símě Abrahama, přítele mého,

9. Ty, kteréhož jsem vychvátil od končin země, nýbrž pominuv přednějších jejich, povolal jsem tě, řka tobě: Služebník můj jsi, vyvolil jsem tě, aniž jsem zavrhl tebe.

10. Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.

11. Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteříž se zlobí proti tobě; v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteříž tobě odporují.

12. Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteříž se s tebou nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic přijdou ti, jenž s tebou válčí.

13. Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu.

14. Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já spomáhati budu tobě, praví Hospodin, a vykupitel tvůj, Svatý Izraelský.

15. Aj, učinil jsem tě jako smyk i [s] zuby novými po obou stranách; pomlátíš hory, a zetřeš [je,] a s pahrbky jako s plevami naložíš.

16. Převěješ je, v tom je vítr zachvátí, a vicher rozptýlí, ty pak plésati budeš v Hospodinu, v Svatém Izraelském chlubiti se budeš.

17. Chudé a nuzné, kteříž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, [já] Bůh Izraelský neopustím jich.

18. Vyvedu na vysokých místech řeky, a u prostřed rovin studnice; obrátím poušť v jezero vod, a zemi vyprahlou v prameny vod.

19. Nasadím na poušti cedrů, výborných cedrů, myrtoví, a olivoví; vysadím poušť jedlovím, jilmem, též i pušpanem,

20. Aby viděli, a poznali, a rozvažujíce, srozuměli, že to ruka Hospodinova učinila, a Svatý Izraelský [že] to stvořil.

21. Veďte při svou, praví Hospodin, ukažte mocné důvody své, dí král Jákobův.

22. Nechať přistoupí, a nechť nám oznámí to, což se státi má. Věci prvé stalé oznamte, abychom povážili v srdci svém, a poznali cíl jejich, aneb aspoň co jest budoucího, povězte nám.

23. Oznamte, co se budoucně státi má, a poznáme, že bohové jste. Pakli, učiňte něco dobrého neb zlého, abychom se děsili, když bychom to viděli spolu.

24. Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; [protož] ohavnýť jest, kdo vás zvoluje.

25. Vzbudím od půlnoci, ten přitáhne, od východu slunce, [ten] svolá ve jménu mém, a oboří se [na] knížata jako na bláto, a pošlapá [je] jako hrnčíř hlinu.

26. Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.

27. Já jsem první, kterýž Sionu [předpovídám:] Aj, aj, teď jsou; a Jeruzalému: Zvěstovatele potěšených věcí dám.

28. Nebo vidím, že není žádného, není žádného mezi nimi rozumného; ač se jich otazuji, však neodpovídají slova.

29. Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní věc jsou slitiny jejich.