Izaiáš, 17.kapitola

1. Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu.

2. Zpuštěná města Aroer pro stáda budou, a odpočívati [tam] budou, a nebude žádného, kdo by [je] strašil.

3. I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatků Syrských; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou, praví Hospodin zástupů.

4. I bude v ten den, [že] opadne sláva Jákobova, a tuk těla jeho vymizí.

5. Nebo bude [Assur] jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim.

6. Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako [po] očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry [neb] pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský.

7. V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou.

8. A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých; ani [k tomu,] což učinili prstové jeho, hleděti bude, ani k hájům, ani k obrazům slunečným.

9. V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, [ó země.]

10. Nebos se zapomněla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož [ačkoli] štěpy rozkošné štěpuješ, a kmen vinný přespolní sázíš,

11. V čas štěpování tvého [štípí,] aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra [o] to, což seješ, aby se pučilo, pečuješ: v den [však] užitku odejde žeň, na žalost [tvou] přetěžkou.

12. Běda množství lidí mnohých, [kteříž] jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, [kteříž] jako zvuk vod násilných hlučí,

13. Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím; nebo je [Bůh] okřikne. Pročež daleko utíkati budou, a honěni budou jako plevy po vrších od větru, a jako chumel od vichřice.

14. Nebo u večer aj, předěšení, a než jitro přijde, anť ho není. Tenť jest podíl těch, kteříž nás potlačují, a los těch, kteříž nás loupí.