Píseň Šalomounova, 5.kapitola

1. Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, [moji] milí.

2. Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, [a] kadeře mé krůpějí nočních.

3. Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti?

4. Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně.

5. I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a [aj, z] rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory.

6. Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj [již] byl ušel, [a] pominul. Duše mábyla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.

7. Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali [i] rouchu mou se mne strážní zdí městských.

8. Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí.

9. Což [má] milý tvůj mimo [jiné] milé, ó nejkrásnější z žen? Co [má] milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ?

10. Milý můj [jest] bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců [jiných.]

11. Hlava jeho [jako] ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran.

12. Oči jeho jako holubic nad stoky vod, [jako] v mléce umyté, stojící v slušnosti.

13. Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, [jako] květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou.

14. Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené.

15. Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové.

16. Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské.