Píseň Šalomounova, 4.kapitola

1. Aj, [jak] jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, [jak] jsi krásná! Oči tvé [jako] holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.

2. Zubové tvoji podobní stádu [ovcí] jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.

3. Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.

4. Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů [mužů] udatných.

5. Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.

6. Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.

7. Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.

8. Se mnou z Libánu, ó choti [má,] se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu [hory] Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.

9. Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, [a] jedinou točenicí hrdla svého.

10. Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.

11. Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.

12. Zahrada zamčená [jsi,] sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.

13. Výstřelkové tvoji [jsou] zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,

14. Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, [a] s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, [i] s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.

15. Ó [ty sám] vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.

16. Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, [a] ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.