Přísloví, 17.kapitola

1. Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.

2. Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.

3. Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.

4. Zlý [člověk] pozoruje řečí nepravých, [a] lhář poslouchá jazyka převráceného.

5. Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; [a] kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.

6. Koruna starců [jsou] vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

7. Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

8. [Jako] kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.

9. Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.

10. [Více] se chápá rozumného [jedno] domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.

11. Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.

12. [Lépe] člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.

13. Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.

14. Začátek svady [jest, jako] když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

15. Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností [jsou] Hospodinu oba jednostejně.

16. K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?

17. Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.

18. Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.

19. Kdož miluje svadu, miluje hřích; [a] kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.

20. Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.

21. Kdo zplodil blázna, k zámutku svému [zplodil jej,] aniž se bude radovati otec nemoudrého.

22. Srdce veselé očerstvuje [jako] lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

23. Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.

24. Na oblíčeji rozumného [vidí se] moudrost, ale oči blázna [těkají až] na konec země.

25. K žalosti [jest] otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.

26. Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.

27. Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.

28. Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, [a] zacpávaje rty své, za rozumného.