Přísloví, 14.kapitola

1. Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

2. Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

3. V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

4. Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

5. Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

6. Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

7. Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš [při něm] rtů umění.

8. Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

9. Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

10. Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

11. Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

12. Cesta zdá [se] přímá člověku, a však dokonání její [jest] cesta k smrti.

13. Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí [jest] zámutek.

14. Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

15. Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

16. Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

17. Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

18. Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

19. Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

20. Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

21. Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

22. Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

23. Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů [jest] jen k nouzi.

24. Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

25. Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

26. V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

27. Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

28. Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

29. Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.

30. Život těla jest srdce zdavé, ale hnis v kostech jest závist.

31. Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

32. Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má [i] při smrti své spravedlivý.

33. V srdci rozumného odpočívá moudrost, [co pak jest] u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

34. Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

35. Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv [na toho,] kterýž hanbu činí.