Přísloví, 14.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2. Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3. V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4. Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5. Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6. Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7. Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš [při něm] rtů umění.
8. Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9. Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10. Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11. Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
13. Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí [jest] zámutek.
14. Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15. Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16. Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17. Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18. Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19. Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20. Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21. Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22. Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23. Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů [jest] jen k nouzi.
24. Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25. Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26. V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27. Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28. Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29. Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
30. Život těla jest srdce zdavé, ale hnis v kostech jest závist.
31. Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32. Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má [i] při smrti své spravedlivý.
33. V srdci rozumného odpočívá moudrost, [co pak jest] u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34. Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35. Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv [na toho,] kterýž hanbu činí.