Žalm 144

1. Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

2. Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, [a] štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

3. Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, [a] syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

4. Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

5. Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

6. Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

7. Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

8. Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

9. Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

10. Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

11. Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

12. Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, [a] dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

13. Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

14. Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

15. Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.