Žalm 141

1. Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

2. Budiž příjemná modlitba má, [jako] kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, [jako] obět večerní.

3. Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

4. Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

5. Nechť mne bije spravedlivý, [přijmu to za] dobrodiní, a nechť tresce mne, [bude mi to] olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má [platná bude] proti zlosti jejich.

6. Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

7. Jako když někdo roubá a štípá [dříví] na zemi, tak se rozletují kosti naše [až] k ústům hrobovým.

8. Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

9. Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

10. Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.