Žalm 106

1. Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

2. Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

3. Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

4. Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

5. Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

6. Zhřešili jsme [i] s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

7. Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

8. A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

9. Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako [po] poušti.

10. A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

11. V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

12. A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

13. [Však] rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

14. Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

15. I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

16. Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

17. Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

18. A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

19. Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

20. A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

21. Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

22. [A] předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

23. Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

24. Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

25. A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

26. A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

27. A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

28. Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

29. A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

30. Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

31. Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, [a] až na věky.

32. Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

33. Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl [ji] rty svými.

34. K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

35. Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

36. A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

37. Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

38. A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

39. I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

40. Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

41. A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

42. A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

43. Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

44. A však patřil na úzkost jejich, [a] slyšel křik jejich.

45. Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

46. Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

47. Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

48. Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.