Žalm 91

1. Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

2. Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

3. Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, [a] od nejjedovatějšího nakažení morního.

4. Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

5. Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

6. Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

7. Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, [ale] k tobě se to nepřiblíží.

8. Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

9. Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, [a] Nejvyššího za svůj příbytek položil,

10. Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

11. Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

12. Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

13. Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

14. Poněvadž mne, [dí Bůh,] zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

15. Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

16. Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.