Žalm 49

1. (49:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. (49:2) Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

2. (49:3) Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

3. (49:4) Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

4. (49:5) Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

5. (49:6) I proč se báti mám ve dnech zlých, [aby] nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

6. (49:7) Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

7. (49:8) Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

8. (49:9) (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť [toho] na věky),

9. (49:10) Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

10. (49:11) Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

11. (49:12) Myšlení jejich [jest], že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; [pročež je] po krajinách nazývají jmény svými.

12. (49:13) Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

13. (49:14) Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

14. (49:15) Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého [octnou se] v hrobě.

15. (49:16) Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

16. (49:17) Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

17. (49:18) Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

18. (49:19) Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej [i jiní], když sobě čistě povoluje:

19. (49:20) A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.

20. (49:21) [Summou:] Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li [sobě], bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.