Žalm 42

1. (42:1) Přednímu zpěváku [z] synů Chóre, [žalm] vyučující. (42:2) Jakož jelen řve, [dychtě] po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.

2. (42:3) Žízní duše má Boha, Boha živého, [a říká:] Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

3. (42:4) Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

4. (42:5) Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, [a] ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

5. (42:6) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, [i] hojné spasení tváři jeho.

6. (42:7) Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

7. (42:8) Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

8. (42:9) [Věřím však], žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, [a] modlitba má k Bohu života mého.

9. (42:10) Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení [od] nepřítele v smutku mám choditi?

10. (42:11) Jako rána v kostech mých [jest to], když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

11. (42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; [onť jest] hojné spasení tváři mé a Bůh můj.