Žalm 40

1. (40:1) Přednímu zpěváku, Davidův žalm. (40:2) Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání.

2. (40:3) A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.

3. (40:4) A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, [což] když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu.

4. (40:5) Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.

5. (40:6) Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, [a] divní [jsou] skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. [Já] chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může.

6. (40:7) Oběti a daru neoblíbils, [ale] uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi.

7. (40:8) Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, [jakož] v knihách psáno jest o mně.

8. (40:9) Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj [jest] u prostřed vnitřností mých.

9. (40:10) Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých [že] jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine.

10. (40:11) Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém.

11. (40:12) Ty [pak], Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.

12. (40:13) Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad [počet] vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne.

13. (40:14) Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé.

14. (40:15) Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém.

15. (40:16) Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá.

16. (40:17) [Ale] ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin.

17. (40:18) Já pak [ačkoli] chudý a nuzný jsem, Pán [však] pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž.