Žalm 35

1. [Žalm] Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

2. Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

3. Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

4. Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

5. Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

6. Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

7. Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali [jámu] duši mé.

8. Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

9. Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

10. [A tuť] všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z [moci toho], kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

11. Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

12. Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti [mne chtíce],

13. Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

14. Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

15. Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně [i ti] nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali [mi], a nemlčeli.

16. S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

17. Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

18. [I] budu tě oslavovati v shromážděnívelikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

19. Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

20. Neboť nemluví [ku] pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

21. Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, [jižť] vidí oko naše.

22. Vidíš [ty to], Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

23. Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k [obhájení] pře mé.

24. Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

25. Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

26. [Ale] ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

27. Ti [pak], kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

28. I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.