Žalm 31

1. (31:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (31:2) V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.

2. (31:3) Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.

3. (31:4) Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.

4. (31:5) Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.

5. (31:6) V ruce tvé poroučím ducha svého, [nebo] jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný [a] věrný.

6. (31:7) Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.

7. (31:8) Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, [a] poznal jsi v ssoužení duši mou.

8. (31:9) Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, [ale] postavil jsi na širokosti nohy mé.

9. (31:10) Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.

10. (31:11) Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

11. (31:12) U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým [jsem] strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.

12. (31:13) Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.

13. (31:14) Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.

14. (31:15) Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.

15. (31:16) V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.

16. (31:17) Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.

17. (31:18) Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.

18. (31:19) Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.

19. (31:20) [Ó] jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, [a kterouž] jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.

20. (31:21) Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je [jako] v stanu před jazyky svárlivými.

21. (31:22) Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své [jako] v městě ohraženém.

22. (31:23) Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.

23. (31:24) Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, [neboť] ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.

24. (31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní [Bůh] srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.