Žalm 22

1. (22:1) Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. (22:2) Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

2. (22:3) Bože můj, přes [celý] den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

3. (22:4) Ty zajisté [jsi] svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

4. (22:5) V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

5. (22:6) K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

6. (22:7) Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

7. (22:8) Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, [říkajíce:]

8. (22:9) Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

9. (22:10) Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

10. (22:11) Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

11. (22:12) Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

12. (22:13) Obkličujíť mne býkové mnozí, silní [volové] z Bázan obstupují mne.

13. (22:14) Otvírají na mne ústa svá, [jako] lev rozsapávající a řvoucí.

14. (22:15) Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

15. (22:16) Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

16. (22:17) Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

17. (22:18) Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni [pak] hledí na mne, a dívají se mi.

18. (22:19) Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

19. (22:20) Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

20. (22:21) Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

21. (22:22) Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

22. (22:23) [I] budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, [řka:]

23. (22:24) Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

24. (22:25) Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá [jej.]

25. (22:26) O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

26. (22:27) Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

27. (22:28) Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

28. (22:29) Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

29. (22:30) Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

30. (22:31) Símě [jejich] sloužiti mu bude, [a] přičteno bude ku Pánu v každém věku.

31. (22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo [ji skutkem] vykonal.