Žalm 12

1. (12:1) Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (12:2) Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

2. (12:3) Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

3. (12:4) Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, [a] jazyk velikomluvný,

4. (12:5) Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

5. (12:6) Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím [toho], na nějž polečeno bylo.

6. (12:7) Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, [jako] stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

7. (12:8) Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

8. (12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.