Job, 41.kapitola

1. (40:20) Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

2. (40:21) Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

3. (40:22) Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

4. (40:23) Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

5. (40:24) Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

6. (40:25) Přistrojí-liž [sobě] hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

7. (40:26) Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

8. (40:27) Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

9. (40:28) Aj, naděje [o polapení] jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho [člověk] nebývá poražen?

10. (41:1) Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11. (41:2) Kdo mne [čím] předšel, abych se [jemu] odplacel? [Cožkoli] jest pode vším nebem, mé jest.

12. (41:3) Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13. (41:4) Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo [k němu] přistoupí?

14. (41:5) Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15. (41:6) Šupiny [jeho] pevné [jako] štítové sevřené velmi tuze.

16. (41:7) Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17. (41:8) Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18. (41:9) Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho [jsou] jako záře svitání.

19. (41:10) Z úst jeho [jako] pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20. (41:11) Z chřípí jeho vychází dým, jako [z] kotla vroucího aneb hrnce.

21. (41:12) Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22. (41:13) V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23. (41:14) Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24. (41:15) Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25. (41:16) Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, [až] se strachem [i] vyčišťují.

26. (41:17) Meč stihající jej neostojí, [ani] kopí, šíp neb i pancíř.

27. (41:18) Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28. (41:19) Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29. (41:20) Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30. (41:21) Pod ním ostré střepiny, stele [sobě na] věci špičaté [jako] na blátě.

31. (41:22) Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32. (41:23) Za sebou patrnou činí stezku, [až] sezdá, že propast má šediny.

33. (41:24) Žádného není na zemi jemu podobného, [aby tak] učiněn byl bez strachu.

34. (41:25) Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.