Job, 39.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, [a] laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2. Máš-li v počtu měsíce, [kteréž] vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3. [Jak] se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4. [Jak] se zmocňují mladí jejich, [i] odchovávají picí [polní,] a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5. Kdo propustil zvěř, [aby byla] svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
7. Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8. To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9. Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10. Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11. Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12. Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a [na] humno tvé shromáždí?
13. [Ty-lis dal] pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14. A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15. Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16. Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná [byla] práce jeho, [tak jest] bez starosti.
17. Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18. Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19. Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
21. Kopá důl, a pléše v síle [své,] vycházeje vstříc i zbroji.
22. Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
25. [Anobrž] k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26. Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27. Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28. Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29. Odkudž hledá pokrmu, [kterýž] z daleka očima svýma spatřuje.
30. Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu [i ona] jest.