Job, 36.kapitola

1. Zatím přidal Elihu, a řekl:

2. Postrp mne maličko, a oznámímť [šíře;] neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

3. Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

4. V pravdě, žeť ne [budou] lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího [máš mne] s sebou.

5. Aj, Bůh silný mocný jest, aniž [svých] zamítá; silný jest, [a] srdce udatného.

6. Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

7. Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

8. Pakli by poutami sevříni [byli,] zapleteni jsouce provazy ssoužení:

9. Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

10. A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví [jim,] aby se navrátili od nepravosti.

11. Uposlechnou-li a budou-li [jemu] sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

12. Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

13. Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž [k němu] volají, když by je ssoužil.

14. [Protož] umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

15. Vytrhuje, [pravím,] ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

16. A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti [na] širokost, kdež není stěsnění, a [byl by] pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

17. Ale [ty] zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo [na tě] dochází.

18. Jistě strach, aby tě neuvrhl [Bůh] u [větší] ránu, tak že by [jakkoli] veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

19. Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? [Jistě] ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly [neb] moci [tvé.]

20. Nechvátejž [tedy] k noci, [v kterouž] odcházejí lidé [na] místo své.

21. Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

22. Aj, Bůh silný nejvyšší [jest] mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

23. Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo [jemu] smí říci: Činíš nepravost?

24. Pamětliv buď [raději,] abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

25. Kteréž, [pravím,] všickni lidé vidí, [na něž] člověk patří zdaleka.

26. Nebo Bůh silný tak jest veliký, že [ho] nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

27. On zajisté vyvodí krůpěje vod, [kteréž] vylévají déšť z oblaků jeho,

28. Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

29. (Anobrž vyrozumí-li [kdo] roztažení oblaků, [a] zvuku stánku jeho,

30. Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

31. Skrze ty věci zajisté tresce lidi, [a též] dává pokrmu hojnost.

32. Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje [mu ukrývati se] za to, co je potkává.)

33. Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když [pára] zhůru vstupuje.