Job, 34.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2. Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3. Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4. Soud sobě zvolme, [a] vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5. Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6. Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7. Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8. A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9. Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10. A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11. Nebo [on podlé] skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12. A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13. Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14. Kdyby se na něj obrátil, [a] ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15. Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16. Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17. Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
19. [Mnohem méně tomu,] kterýž nepřijímá osob knížat, aniž [u něho] má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20. V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou [lidskou.]
22. Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23. Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24. Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25. Nebo zná skutky jejich; pročež [na ně] obrací noc, a potříni bývají.
26. Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27. Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28. Aby [dokázal,] že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29. (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak [celý] národ, jako i [každého] člověka jednostejně,
30. Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31. Jistě žeť k Bohu silnému [raději toto] mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32. Mimo to, [ne] vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33. [Nebo] zdali vedlé tvého [zdání] odplacovati má, že bys ty [toho] neliboval, že bys [ono] zvoloval, a ne on? Pakli co víš [jiného,] mluv.
34. Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35. Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36. Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání [nám jako] lidem nepravým,
37. Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi [také jen] chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.