Job, 30.kapitola

1. Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

2. Ač síla rukou jejich k čemu by mi [byla?] Zmařena jest při nich starost [jejich.]

3. Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

4. Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, [a] jalovec za pokrm byl jim.

5. Z prostřed [lidí] vyháníni byli; povolávali za nimi, jako [za] zlodějem,

6. Tak že musili bydliti v výmolích potoků, [v] děrách země a skálí.

7. V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

8. Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

9. Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

10. V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

11. Nebo [Bůh] mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

12. Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

13. Mou [pak] stezku zkazili, k bídě mé přidali, [ač] jim to nic nepomůže.

14. Jako širokou mezerou vskakují, [a] k vyplénění [mému] valí se.

15. Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

16. A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

17. [Kteréž] v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

18. Oděv můj mění se pro násilnou moc [bolesti,] kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

19. Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

20. Volám k tobě, [ó Bože,] a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

21. Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

22. Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

23. Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a [do] domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

24. Jistě žeť nevztáhne [Bůh] do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

25. Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

26. Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

27. Vnitřností mé zevřely, tak že se [ještě] neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

28. Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

29. Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

30. Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

31. A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.