Job, 27.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
3. Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4. Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5. Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6. Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7. Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8. Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9. Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10. Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
12. Aj, vy všickni [to] vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13. Ten [má] podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14. Rozmnoží-li se synové jeho, [rozmnoží se] pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15. Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou [ho] plakati.
16. Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17. [Co] najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
19. Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20. Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21. Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22. Takové věci na něj dopustí [Bůh] bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23. Tleskne nad ním [každý] rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.