Job, 24.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, [neměli] neviděti dnů jeho?
3. Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola [od] vdovy.
4. Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5. Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí [jako] ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6. Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7. Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8. [A] přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9. Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10. Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11. [Ti,] jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12. Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13. Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14. Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15. Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16. Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17. Ale hned v jitře [přichází] na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18. Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
20. Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21. Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22. Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li [kdo z nich,] bojí se o život svůj.
23. Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho [šetří] cest jejich.
24. Bývají zvýšeni poněkud, ale hned [jich] není; tak jako [jiní] všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25. Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?