Job, 23.kapitola

1. Tedy odpověděl Job a řekl:

2. Což vždy předce naříkání mé za zpouru [jmíno bude, ješto] bída má těžší jest nežli lkání mé?

3. Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

4. Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

5. Zvěděl bych, [jakými] slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

6. Zdaliž by podlé veliké síly [své] rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi [sílu.]

7. Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

8. [Ale] aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

9. By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

10. Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

11. Šlepějí [zajisté] jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se [s ní] neuchyloval.

12. Aniž [od] přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

13. On pak jestliže při čem [stojí,] kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

14. A vykoná uložení [své] o mně; nebo takových [příkladů] mnoho jest při něm.

15. Pročež před tváří jeho děsím se; když [to] rozvažuji, lekám se ho.

16. Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

17. Tak že [sotva] jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou [ne] zakryl mrákoty.