Job, 21.kapitola

1. A odpovídaje Job, řekl:

2. Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to [za] potěšení [od] vás.

3. Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

4. Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

5. Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

6. Ano [já sám,] když rozvažuji [své bídy,] tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

7. Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

8. Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

9. Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

10. Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

11. Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

12. Povyšují [hlasu] při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

13. Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

14. Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

15. Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

16. Ale pohleď, [že] není v moci jejich štěstí jejich, [pročež] rada bezbožných vzdálena [jest] ode mne.

17. Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž [je] bolestmi [Bůh] v hněvě svém?

18. Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

19. Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

20. A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

21. O dům pak jeho po něm jaká [jest] péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

22. Zdali Boha silného [kdo] učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

23. Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

24. Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

25. Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž [nikdy] nejídal s potěšením.

26. Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

27. Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, [kteréž] proti mně neprávě vymýšlíte.

28. Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

29. Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

30. Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, [pravím,] rozhněvání přistřín bývá?

31. Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb [za to,] co činil, kdo jemu odplatí?

32. A však [i] on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

33. Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

34. Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich [ne] zůstává než faleš.