Job, 17.kapitola

1. Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

2. Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich [mne] kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

3. Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

4. Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož [jich] nepovýšíš.

5. Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

6. Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

7. Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

8. Užasnouť se nad tím upřímní, a však nevinný proti pokrytci [vždy] se zsilovati bude.

9. Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

10. Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

11. Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, [pravím,] srdce mého.

12. Noc [mi] obracejí v den, [a] světla denního ukracují pro přítomnost temností.

13. Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

14. Jámu nazovu otcem svým, matkou [pak] a sestrou svou červy.

15. Kdež [jest] tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

16. Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu [země] odpočívati.