Nehemiáš, 5.kapitola

Bible Kralická (1613):
1. Byl pak pokřik veliký lidu i žen jejich na bratří jich Židy.
2. Nebo někteří pravili: Synů a dcer máme tak mnoho, že za ně obilé jednáme, abychom jísti a živi býti mohli.
3. Jiní opět pravili: Pole svá i vinice své, a domy své zzastavovati musíme, abychom obilé jednati mohli v hladu tomto.
4. Jiní ještě pravili: Musíme vypůjčiti peněz, abychom [dali] plat králi, na svá pole i vinice své,
5. Ješto aj, jakož tělo bratří našich, tak těla naše, jakož synové jejich, tak i synové naši. A však my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu, a [některé již] ze dcer našich podrobeny jsou, a nemůžeme s nic býti, poněvadž pole naše a vinice naše [drží] jiní.
6. Protož rozhněval jsem se velmi, když jsem slyšel křik jejich a slova taková.
7. I uložil jsem v srdci svém, abych domlouval přednějším a knížatům, řka jim: Vy jste ti, jenž obtěžujete jeden každý bratra svého. I svolal jsem proti nim shromáždění veliké.
8. A řekl jsem jim: My vyplacujeme bratří své Židy, kteříž prodáni byli pohanům, podlé možnosti naší. Což vy zase prodávati máte bratří vaše, anobrž [což je] sobě prodávati budete? Kteřížto umlkli a nenalezli odpovědi.
9. Řekl jsem dále: Není to dobře, což děláte. Zdali v bázni Boha našeho nemáte choditi raději než v pohanění pohanů, nepřátel našich?
10. I já také s bratřími svými a s služebníky svými mohl bych bráti od nich peníze aneb obilé, [a však] odpusťme jim medle ten dluh.
11. Navraťte jim, prosím, ještě dnes pole jejich, vinice jejich, zahrady olivové jejich i domy jejich, i ten stý díl peněz, obilé, vína i oleje, kterýž od nich béřete.
12. Odpověděli: Navrátíme, aniž [čeho] od nich vyhledávati budeme; tak učiníme, jakž ty pravíš. Tedy svolav kněží, zavázal jsem je přísahou, aby tak učinili.
13. Vytřásl jsem také podolek svůj, a řekl jsem: Tak vytřes Bůh každého muže, kdož by nenaplnil slova tohoto, z domu jeho, z úsilí jeho, a tak buď vytřesený a prázdný. I řeklo všecko shromáždění: Amen, a chválili Hospodina. I učinil lid tak.
14. Anobrž také ode dne, v němž jsem postaven, abych byl vývodou jejich v zemi Judské, od léta dvadcátého až do léta třidcátého druhého Artaxerxa krále, za dvanácte let, ani já ani bratří moji pokrmu knížecího jsme nejedli,
15. Ješto vývodové prvnější, kteříž byli přede mnou, obtěžovali lid, berouce od nich chléb a víno mimo čtyřidceti lotů stříbra. Nadto i služebníci jejich ssužovali lid, čehož jsem já nečinil, boje se Boha.
16. Alebrž také i při opravování zdi pracoval jsem, aniž jsme skupovali rolí, ano i všickni služebníci moji byli tu shromážděni k dílu.
17. Přesto Židé a knížat půl druhého sta osob, a kteříž přicházeli k nám z národů okolních, [jídali] u stolu mého.
18. Pročež strojívalo se toho na každý den jeden vůl, šest ovec výborných, též i ptáci byli mi strojeni, a v [jednom] z desíti dnů všelijakého vína [dávalo se] dosti. Však s tím [se vším] pokrmu knížecího nežádal jsem, nebo těžká poroba vzložena byla na lid ten.
19. Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k dobrému, což jsem pak koli činil při lidu tomto.