Soudců, 5.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Zpívala pak [písničku] Debora a Barák syn Abinoemův v ten den, řkouc:
2. Pro pomstu učiněnou v Izraeli, a pro lid, [kterýž] se [k tomu] dobrovolně měl, dobrořečte Hospodinu.
3. Slyštež králové, a ušima pozorujte knížata, já, já zpívati budu Hospodinu, žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému.
4. Hospodine, když jsi vyšel z Seir, když jsi se bral z pole Edomského, třásla se země, nebesa dštila, a oblakové déšť vydali.
5. Hory se rozplynuly od tváři Hospodinovy, i ta hora Sinai [třásla se] před tváří Hospodina Boha Izraelského.
6. Za dnů Samgara syna Anatova, [a] za dnů Jáhel spustly silnice, kteříž pak šli stezkami, zacházeli cestami křivými.
7. Spustly vsi v Izraeli, spustly, [pravím,] až jsem povstala já Debora, povstala jsem matka v Izraeli.
8. [Kterýžto kdyžkoli sobě] zvoloval bohy nové, tedy bývala válka v branách, pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi čtyřidcíti tisíci v Izraeli.
9. Srdce mé [nakloněno jest] k správcům Izraelským [a k těm, kteříž] tak ochotní byli mezi jinými. Dobrořečtež Hospodinu.
10. Kteříž jezdíte na bílých oslicích, kteříž bydlíte při Middin, a kteříž chodíte po cestách, vypravujtež,
11. Že vzdálen hluk střelců na místech, kdež se voda váží; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu, hojnou spravedlnost k obyvatelům vsí jeho v Izraeli; tehdážť vstupovati bude k branám lid Hospodinův.
12. Povstaň, povstaň, Deboro, povstaniž, povstaniž [a] vypravuj píseň, povstaň, Baráku, a zajmi jaté své, synu Abinoemův.
13. Tehdážtě potlačenému dopomoženo k opanování silných [reků z] lidu; Hospodin tě mi ku panování dopomohl nad silnými.
14. Z Efraima kořen jejich [bojoval] proti Amalechitským; za tebou, [Efraime,] Beniamin s lidem tvým; z Machira táhli vydavatelé zákona, a z Zabulona písaři.
15. Knížata také z Izachar s Deborou, ano i [všecko pokolení] Izacharovo, jako i Barák do údolí poslán jest pěšky, [ale] veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.
16. Jak jsi mohl [mlče] seděti mezi dvěma ohradami, poslouchaje řvání stád? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.
17. [Zdali i] Galád před Jordánem nebydlil? Ale Dan proč zůstal při lodech? Asser seděl na břehu mořském, a v lomích svých bydlil.
18. Zabulon, lid [udatný,] vynaložil duši svou na smrt, též i Neftalím na vysokých místech pole.
19. Králové přitáhše, bojovali, tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach při vodách Mageddo, [a však] kořisti stříbra nevzali.
20. S nebe bojováno, hvězdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi.
21. Potok Císon smetl je, potok Kedumim, potok Císon; [všecko to] pošlapala jsi, duše má, udatně.
22. Tehdáž otloukla se kopyta koňů od dupání velikého [pod jezdci] silnými.
23. Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho, nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným.
24. Požehnaná buď nad [jiné] ženy Jáhel, manželka Hebera Cinejského, nad ženy v staních [bydlící] buď požehnaná.
26. [Levou] ruku svou k hřebu vztáhla, a pravou ruku svou k kladivu dělníků, i udeřila Zizaru, a ztloukla hlavu jeho, probodla a prorazila židoviny jeho.
27. U noh jejích skrčil se, padl, ležel, u noh jejích skrčil se, padl; kdež se skrčil, tu padl zabitý.
28. Vyhlídala z okna skrze mříži, a naříkala matka Zizarova, [řkuci:] Proč se tak dlouho vůz jeho nevrací? Proč prodlévají vraceti se domů vozové jeho?
30. Zdali ale dosáhli [něčeho, a] dělí kořisti? Děvečku jednu [neb] dvě na každého muže, loupeže rozdílných barev samému Zizarovi, kořisti rozdílných barev krumpovaným dílem, [roucho] rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníků.
31. Tak ať zahynou všickni nepřátelé tvoji, ó Hospodine, tebe pak milující ať jsou jako slunce vzcházející v síle své. I byla v pokoji země za čtyřidceti let.