Deuteronomium, 4.kapitola

1. Nyní tedy, ó Izraeli, slyš ustanovení a soudy, kteréž já učím vás činiti, abyste živi byli, a vejdouce, dědičně vládli zemí, kterouž Hospodin Bůh otců vašich vám dává.

2. Nepřidáte [nic] k slovu, kteréž já přikazuji vám, aniž [co] ujmete od něho, abyste [tak] přikázaní Hospodina Boha svého, kteréž já přikazuji vám, zachovali.

3. Oči vaše viděly, co učinil Hospodin pro Belfegor, jak všecky lidi, kteříž odešli po Belfegor, vyhladil Hospodin Bůh tvůj z prostředku tvého.

4. Vy pak, přídržející se Hospodina Boha vašeho, živi jste do dnešního dne všickni.

5. Viztež, učilť jsem vás ustanovením a soudům, jakž mi přikázal Hospodin Bůh můj, abyste tak činili v zemi, do kteréž vejdete k dědičnému držení jí.

6. Ostříhejtež tedy a čiňte [je,] nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž, slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest.

7. Nebo který národ [tak] veliký jest, kterýž by měl bohy [sobě tak] blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu?

8. A který jest národ [tak] veliký, kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken zákon tento, kterýž já vám dnes předkládám?

9. A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým.

10. [A nezapomínej,] že jsi onoho dne stál před Hospodinem Bohem svým na Orébě, když mi byl řekl Hospodin: Shromažď mi lid, ať jim předložím slova má, z nichž by se učili mne báti po všecky dny, dokudž živi budou na zemi, a [témuž] aby syny své učili.

11. Tedy přistoupili jste, a stáli jste pod horou; (hora pak ta hořela ohněm až do samého nebe, a [byly na ní] tmy, oblak a mrákota.)

12. I mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně. Hlas slov slyšeli jste, ale obrazu [žádného] jste neviděli kromě hlasu,

13. Jímž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati, [totiž] desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných.

14. Mně také přikázal Hospodin toho času, abych učil vás ustanovením a soudům, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému držení jí.

15. Protož pilně pečujte o duše své, (nebo neviděli jste žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil Hospodin na Orébě z prostředku ohně),

16. Abyste neporušili [cesty své,] a neučinili sobě rytiny [aneb] podobenství nějakého obrazu, tvárnosti muže neb ženy,

17. Podobenství nějakého hovada, kteréž jest na zemi, aneb podobenství jakéhokoli ptáka křídla majícího, kterýž létá v povětří,

18. Podobenství jakéhokoli zeměplazu na zemi, aneb podobenství jakékoli ryby, kteráž jest u vodě pod zemí.

19. Ani pozdvihuj očí svých k nebi, abys, vida slunce a měsíc, i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa, klaněl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty věci oddal Hospodin Bůh tvůj všechněm lidem pode vším nebem,

20. Vás pak vzal Hospodin, a vyvedl vás [jako] z peci železné z Egypta, abyste byli jeho lid dědičný, jako [jste] dne tohoto.

21. Ale na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, a přisáhl, že nepřejdu Jordánu, ani nevejdu do země té výborné, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě [v] dědictví.

22. Nebo já umru v zemi této, a nepřejdu Jordánu, vy pak přejdete, a dědičně obdržíte zemi tu výbornou.

23. Hleďtež, abyste se nezapomínali na smlouvu Hospodina Boha svého, kterouž učinil s vámi, a nečinili sobě rytiny, [aneb] obrazu jakékoli věci, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj.

24. Nebo Hospodin Bůh tvůj jest oheň sžírající, [Bůh] silný, horlivý.

25. Když zplodíš syny a vnuky, a zstaráte se v zemi té, jestliže porušíte [cestu svou,] a uděláte rytinu ku podobenství jakékoli věci, aneb učiníte něco zlého před očima Hospodina Boha svého, popouzejíce ho:

26. Osvědčuji proti vám dnes [před] nebem i zemí, že hrozně a rychle vyhlazeni budete z země, do kteréž půjdete přes Jordán, abyste vládli jí. Nedlouho bydliti budete v ní, ale do konce vyhlazeni budete.

27. A rozptýlí vás Hospodin mezi národy, a maličký počet vás zůstane mezi pohany, do kterýchž zavede vás Hospodin,

28. A sloužiti tam budete bohům, dílu rukou lidských, dřevu a kameni, ješto nevidí ani slyší, ani jedí, ani čijí.

29. Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své.

30. Kdyžť úzko bude, a přijdou na tě všecky ty věci, naposledy však, jestliže bys se navrátil k Hospodinu Bohu svému, a poslouchal bys hlasu jeho,

31. (Poněvadž Hospodin Bůh tvůj [jest Bůh] silný, milosrdný,) neopustí tebe, ani tě nezkazí, ani zapomene se na smlouvu otců tvých, kterouž s přísahou utvrdil jim.

32. Nebo ptej se nyní na dni staré, kteříž byli před tebou, od toho dne, v kterémž stvořil Bůh člověka na zemi, a od jednoho kraje nebe až do druhého, stala-li se kdy věc podobná této tak veliké, aneb slýcháno-li kdy co takového?

33. Zdali kdy slyšel [který] lid hlas Boha mluvícího z prostředku ohně, jako jsi ty slyšel a živ zůstal?

34. Aneb zdali se kdy [který] Bůh pokusil, aby přijda, vzal sobě národ některý z jiného národu s zkušováním, znameními a s zázraky, skrze boje a ruku silnou, v rameni vztaženém a v hrůzi veliké, jako učinil všecko toto pro vás Hospodin Bůh váš v Egyptě před očima vašima?

35. Toběť jest to ukázáno, abys věděl, že Hospodin jest Bůh, [a] že není jiného kromě něho.

36. Dalť s nebe slyšeti hlas svůj, aby vyučil tebe, a na zemi ukázal tobě oheň svůj veliký, a slova jeho slyšel jsi z prostředku ohně.

37. Proto že miloval otce tvé, vyvolil símě jejich po nich, a vyvedl tě před sebou mocí svou velikou z Egypta,

38. Aby vyžena národy veliké a silnější, než jsi ty, před tváří tvou, uvedl tebe a dal tobě zemi jejich [v] dědictví, jakož dnes [vidíš.]

39. Věziž tedy dnes a obnov [to] v srdci svém, že Hospodin jest Bůh na nebi svrchu i na zemi dole, a není žádného jiného.

40. Protož ostříhej po všecky dny ustanovení a přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, aby dobře bylo tobě i synům tvým po tobě, a abys prodlil dnů v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

41. Tehdy oddělil Mojžíš tři města před Jordánem k východu slunce.

42. Aby utekl do nich vražedlník, kterýž by zabil bližního svého nechtě, a neměl by ho před tím v nenávisti; když by utekl do jednoho z těch měst, aby živ zůstal:

43. Bozor na poušti, na rovinách v kraji Rubenitských, a Rámot v Galád, [v pokolení] Gád, a Golan v Bázan, [v pokolení] Manasse.

44. Ten jest zákon, kterýž předložil Mojžíš synům Izraelským,

45. [A] tato jsou svědectví a ustanovení i soudové, kteréž předložil Mojžíš synům Izraelským, když vyšli z Egypta,

46. Před Jordánem v údolí naproti Betfegor, v zemi Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, jejž porazil Mojžíš a synové Izraelští, když vyšli z Egypta,

47. A uvázali se dědičně v zemi jeho, a v zemi Oga, krále Bázan, dvou králů Amorejských, [v zemi,] kteráž jest před Jordánem k východu slunce,

48. Od Aroer, (jenž [leží] při břehu potoka Arnon), až k hoře Sion, kteráž jest Hermon.

49. I ve všecku rovinu před Jordánem k východu až k moři pustému, ležící pod [horou] Fazga.