Deuteronomium, 1.kapitola

1. Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti, na rovinách proti [moři] Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab.

2. Jedenácte dní cesty [jest] od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne.

3. Stalo se pak čtyřidcátého léta, jedenáctého měsíce, v první den téhož měsíce, že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci, kteréž jemu byl přikázal Hospodin [oznámiti] jim,

4. Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, [zabil] v Edrei.

5. Před Jordánem, v zemi Moábské, počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto, řka:

6. Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě, řka: Dosti jste již na hoře této bydlili.

7. Obraťte se, táhněte a jděte k hoře Amorejských, na všecko vůkolí její, buď na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na břehy mořské, [k] zemi Kananejské a [k] Libánu, až k řece veliké, k řece Eufrates.

8. Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdětež [do ní,] a dědičně vládněte jí, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich.

9. A mluvil jsem k vám toho času, řka: Nemohuť sám nésti vás.

10. Hospodin Bůh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské.

11. (Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste [nyní,] tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.)

12. Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše?

13. Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil.

14. I odpověděli jste mi a řekli jste: Dobráť jest ta věc, kterouž jsi učiniti rozkázal.

15. Vzav tedy přední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich.

16. Přikázal jsem také soudcům vašim toho času, řka: Vyslýchejte pře mezi bratřími svými, a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho, i mezi příchozím jeho.

17. Nebudete přijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji.

18. Přikázal jsem vám, pravím, toho času všecko, co byste činiti měli.

19. [Potom] pak hnuvše se z Oréb, přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou, kterouž jste viděli, [jdouce] cestou k hoře Amorejských, jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš, a přišli jsme až do Kádesbarne.

20. I řekl jsem vám: Přišli jste až k hoře Amorejské, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

21. Ej, dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě; vstupiž a vládni [jí,] jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě; neboj se, aniž se strachuj.

22. Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste: Pošleme muže před sebou, kteříž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám něco [o] cestě, kterouž bychom vstoupiti měli, i města, do nichž bychom přijíti měli.

23. Kterážto řeč líbila se mně, a vzal jsem z vás dvanácte mužů, jednoho muže z každého pokolení.

24. A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi.

25. Nabrali také s sebou ovoce země té, a přinesli nám, a oznámili nám o [těch] věcech, řkouce: Dobráť jest země, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

26. A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého.

27. A reptali jste v staních svých, řkouce: Proto že nás v nenávisti měl Hospodin, vyvedl nás z země Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás.

28. Kam bychom šli? Bratří naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest větší a vyšší nežli my, města veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme viděli.

29. I řekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich.

30. Hospodin Bůh váš, kterýž jde před vámi, onť bojovati bude za vás rovně tak, jakž učinil s vámi v Egyptě, před očima vašima.

31. Ano i na poušti viděl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj, jako nosí člověk syna svého, [a to] po vší cestě, kterouž jste šli, až jste přišli na toto místo.

32. A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému,

33. Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti měli, v noci předcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste měli jíti, a v oblace ve dne.

34. Uslyšel pak Hospodin hlas řečí vašich, a rozhněval se, a přisáhl, řka:

35. Jistě že nižádný z lidí těchto pokolení zlého neuzří země té dobré, kterouž jsem s přísahou zaslíbil dáti otcům vašim,

36. Kromě Kálefa, syna Jefonova; tenť ji uzří, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synům jeho, proto že cele následoval Hospodina.

37. Ano i na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, řka: Také ani ty nevejdeš tam.

38. Jozue, syn Nun, kterýž stojí před tebou, onť vejde tam, jeho posilň, nebo on rozdělí ji losem Izraelovi.

39. A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteříž ještě neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dědičně ji obdrží.

40. Vy pak obrátíce se, jděte na poušť cestou k moři Rudému.

41. A odpověděvše, řekli jste ke mně: Zhřešiliť jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Bůh náš. A vzavše všickni odění svá válečná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu.

42. Hospodin pak řekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, neboť nejsem u prostřed vás, abyste nebyli poraženi před nepřátely svými.

43. A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli řeči Hospodinově, a všetečně vstoupili jste na horu.

44. Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hoře, proti vám, a honili vás, jako činívají včely, a potřeli vás na [hoře] Seir až do Horma.

45. A navrátivše se, plakali jste před Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší [svých] nenaklonil k vám.

46. I zůstali jste v Kádes za mnohé dny, podlé počtu dnů, v nichž jste tam byli.