Numeri, 17.kapitola

1. Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2. Mluv k synům Izraelským, a vezmi od nich po jednom prutu z každého domu otců, [totiž] ode všech knížat jejich, vedlé domů otců jich dvanácte prutů, [a] jednoho každého jméno napíšeš na prutu jeho.

3. Jméno pak Aronovo napíšeš na prutu Léví; nebo jeden každý prut [bude] místo jednoho předního z domu otců jejich.

4. I necháš jich v stánku úmluvy před svědectvím, kdež přicházím k vám.

5. I stane se, že kohož vyvolím, toho prut zkvetne; a tak spokojím a [svedu] s sebe reptání synů Izraelských, kterýmž repcí na vás.

6. Ty věci když mluvil Mojžíš k synům Izraelským, dali jemu všecka jejich knížata pruty [své,] jedno každé kníže prut z domu otce svého, [totiž] prutů dvanácte, prut pak Aronův [byl též] mezi pruty jejich.

7. I zanechal Mojžíš prutů před Hospodinem v stánku svědectví.

8. Nazejtří pak přišel Mojžíš do stánku svědectví, a aj, vyrostl prut Aronův z domu Léví, a vypustiv z sebe pupence, zkvetl a vydal mandly zralé.

9. I vynesl Mojžíš všecky ty pruty od tváři Hospodinovy ke všechněm synům Izraelským; a uzřevše je, vzali jeden každý prut svůj.

10. Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Dones zase prut Aronův před svědectví, aby chován byl na znamení [proti] buřičům zpurným, a tak přítrž učiníš reptání jejich na mne, aby nezemřeli.

11. I učinil [tak] Mojžíš; jakž byl přikázal jemu Hospodin, tak učinil.

12. Tedy mluvili synové Izraelští k Mojžíšovi, řkouce: Hle, [již] mřeme, mizíme a všickni my hyneme.

13. Kdožkoli blízko přistoupá k příbytku Hospodinovu, umírá. Všickni-liž smrtí zhyneme?