Leviticus, 20.kapitola

1. Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2. Synům také Izraelským díš: Kdo by koli z synů Izraelských a z příchozích, kteříž by byli pohostinu v Izraeli, dal z semene svého [modle] Moloch, smrtí umře. Lid země té kamením jej uhází.

3. Nebo já postavím tvář svou proti takovému, a vyhladím ho z prostředku lidu jeho, proto že z semene svého dal [modle] Moloch, a tak zprznil svatyni mou, a poškvrnil jména svatosti mé.

4. Jestliže by pak lid země té všelijak přehlídal to na člověku tom, kterýž by dal z semene svého [modle] Moloch, a nezahubil by ho:

5. Tedy já postavím tvář svou proti muži tomu a proti čeledi jeho, a vyhladím ho i všecky, kteříž smilníce, [odcházeli] po něm, aby smilnili, následujíce Molocha, z prostředku lidu jeho.

6. Duše, kteráž by se obrátila k hadačům a věšťcům, aby smilnila, [postupujíc] po nich: postavím tvář svou proti duši té, a vyhladím ji z prostředku lidu jejího.

7. A protož posvěťte se a buďte svatí, nebo já jsem Hospodin Bůh váš.

8. A ostříhejte ustanovení mých, a čiňte je: Já jsem Hospodin posvětitel váš.

9. Kdož by koli zlořečil otci svému neb matce své, smrtí umře. Otci svému a matce své zlořečil, krev jeho [bude] na něm.

10. Muž, pak, kterýž by se cizoložství dopustil s ženou něčí, že zcizoložil s ženou bližního svého, smrtí umře cizoložník ten i cizoložnice.

11. A kdož by koli obcoval s ženou otce svého, hanbu otce svého odkryl. Smrtí umrou oba dva, krev jejich [bude] na ně.

12. Kdož by pak obcoval s nevěstou svou, smrtí umrou oba dva. Mrzkosti se dopustili, krev jejich [bude] na ně.

13. A kdož by se scházel s pohlavím mužským jako s ženou, ohavnost učinili oba dva. Smrtí umrou, krev jejich [bude] na ně.

14. A kdož by vzal ženu a matku její nešlechetnost jest. Ohněm spálí [i] jej i je, aby nebylo nešlechetností u prostřed vás.

15. Kdož by pak obcoval s hovadem, smrtí umře, a hovado zabijete.

16. Tolikéž žena, kteráž by přistoupila k některému hovadu, aby obcovala s ním, zabiješ ji i to hovado. Smrtí umrou, krev jejich [bude] na ně.

17. Kdož by koli vezma sestru svou, dceru otce svého, aneb dceru matky své, viděl by hanbu její, a ona také viděla by hanbu jeho, mrzkost jest. Protož vyhlazeni budou před očima synů lidu svého; [nebo] hanbu sestry své odkryl, nepravost svou ponese.

18. A kdož by koli spal s ženou v její nemoci a obnažil by hanbu její, a tok její by odkryl, i ona ukázala by krvotok svůj: vyhlazeni budou oba z prostředku lidu svého.

19. Hanby sestry matky své a sestry otce svého neodkryješ. Nebo [kdož by to učinil,] krevní přítelkyni svou by obnažil; [protož] nepravost svou ponesou.

20. Kdož by pak spal s ženou strýce svého, hanbu strýce svého odkryl. Ponesou hřích svůj, bez dětí zemrou.

21. Tolikéž kdož by vzal manželku bratra svého, mrzkost jest. Hanbu bratra svého obnažil, [protož] bez dětí budou.

22. Ostříhejtež tedy všech ustanovení mých a všech soudů mých, a čiňte je, aby nevyvrátila vás země, do níž já uvozuji vás, abyste v ní bydlili.

23. Aniž choďte v ustanoveních národu toho, kterýž já vyvrhu od tváři vaší; nebo všecky ty věci činili, a měl jsem je v ošklivosti.

24. Vám jsem pak řekl: Vládnouti budete zemí jejich, a já dám ji vám, abyste ji dědičně obdrželi, zemi tekoucí mlékem a strdí. Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vás oddělil od [jiných] národů.

25. Protož vy mějte rozdíl mezi hovadem čistým a nečistým, a mezi ptákem čistým a nečistým, a nepoškvrňujte duší svých hovady a ptactvem, a [tím] vším, což se plazí po zemi, kteréž jsem já vám oddělil, abyste je měli za nečisté.

26. Ale budete mi svatí; nebo svatý jsem já Hospodin, a oddělil jsem vás od [jiných] národů, abyste byli moji.

27. Muž pak neb žena, kteříž by měli ducha čarodějného a věštího, smrtí umrou. Kamením uházejí je, krev jejich [bude] na ně.