Leviticus, 5.kapitola

1. Zhřešil-li by člověk, tak že slyše hlas zakletí a jsa svědkem [toho, což] viděl neb slyšel, a neoznámil by, poneseť pokutu za nepravost svou.

2. Aneb jestliže by se dotkl člověk některé věci nečisté, buďto těla zvěři nečisté, buďto těla hovada nečistého, aneb těla žížaly nečisté, a bylo by to skryto před ním, tedy nečistý bude a vinen jest.

3. Aneb jestliže by se dotkl nečistoty člověka, jaká by koli byla nečistota jeho, kterouž se poškvrňuje, a bylo by to skryto před ním, a [potom] poznal by [to,] vinen jest.

4. Aneb jestliže by se kdo zapřisáhl, vynášeje to rty svými, že učiní [něco] zlého aneb dobrého, a to o jakékoli věci, o níž člověk s přísahou obyčej má mluviti, a bylo by to skryto před ním, a potom by poznal, že vinen jest jednou věcí z těch,

5. Když tedy vinen bude jednou věcí z těch: vyzná hřích svůj,

6. A přivede obět za vinu svou Hospodinu, za hřích svůj, kterýmž zhřešil, samici z dobytku drobného, ovci aneb kozu za hřích, a očistíť jej kněz od hříchů jeho.

7. A pakli by s to býti nemohl, aby dobytče obětoval, tedy přinese obět za vinu svou, kterouž zhřešil, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek Hospodinu, jedno v obět za hřích a druhé v obět zápalnou.

8. I přinese je k knězi, a [on] obětovati bude nejprvé to, kteréž má býti v obět za hřích, a nehtem natrhne hlavy jeho naproti tylu jeho, však nerozdělí [jí].

9. I pokropí krví [z] oběti za hřích strany oltáře, a což zůstane krve, vytlačí [ji] k spodku oltáře; [nebo] obět za hřích jest.

10. Z druhého pak učiní obět zápalnou vedlé obyčeje. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil, a bude mu odpuštěn.

11. A pakli nemůže s to býti, aby přinesl dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, tedy přinese obět svou [ten], kterýž zhřešil, desátý díl [míry] efi mouky bělné v obět za hřích. Nenalejeť na ni oleje, aniž položí na ni kadidla, nebo obět za hřích jest.

12. Kterouž když přinese k knězi, tedy kněz vezma z ní plnou hrst svou, pamětné její, páliti to bude na oltáři mimo obět ohnivou Hospodinu, obět za hřích jest.

13. I očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil v kterékoli věci z těch, a budeť mu odpuštěn; [ostatek] pak bude knězi jako při oběti suché.

14. Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

15. Kdyby člověk přestoupil přestoupením, a zhřešil by z poblouzení, [ujímaje] věcí posvěcených Hospodinu: tedy přinese obět za vinu svou Hospodinu, skopce bez poškvrny z drobného dobytka, podlé ceny tvé, [nejníž] za [dva] loty stříbra, vedlé lotu svatyně, za vinu.

16. [A] tak, což zhřešil, [ujímaje] posvěcených věcí, nahradí, a pátý díl nad to přidá, dada to knězi; kněz pak očistí jej skrze skopce oběti za vinu, a bude jemu odpuštěna.

17. Jestliže by pak člověk zhřešil, a učinil by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čehož by nemělo býti, neznaje toho, a byl by vinen, rovně též ponese nepravost svou.

18. A přivede skopce bez poškvrny z drobného dobytka vedlé ceny tvé v obět za vinu k knězi. I očistí jej kněz od poblouzení jeho, kterýmž pobloudil a [o němž] nevěděl, a bude mu odpuštěno.

19. Obět za provinění jest, nebo zavinil Hospodinu.