Exodus, 22.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Jestliže by kdo ukradl vola aneb dobytče, a zabil by je neb prodal: pět volů navrátí za toho vola, a čtvero dobytčat za to dobytče.
2. (Jestliže by zloděj zastižen byl při podkopávání a ubit jsa, umřel by: [ten, kdo ho ranil], nebude vinen smrtí.
3. Pakli by to ve dne učinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání ať navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodějství své.
4. Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež, buď vůl, neb osel, buď dobytče ještě živé, dvénásobně navrátí.
5. Jestliže by kdo spásl pole neb vinici, a vpustil hovado své, aby se páslo na cizím poli: což nejlepšího má na poli svém neb vinici své, [tím tu škodu] nahradí.
6. Vyšel-li by oheň, a chytilo by se trní, a shořel by stoh neb stojaté obilí neb pole: nahradí ten, kdož zapálil, [to, což shořelo].
7. Kdyby někdo dal schovati bližnímu svému peníze neb nádoby, a bylo by ukradeno z domu muže toho, jestliže nalezen bude zloděj, dvojnásobně navrátí.
8. Pakli nebude zloděj nalezen, tedy postaven bude pán domu toho před soudce, [a přisáhne], že nevztáhl ruky své na věc bližního svého.
9. O všelijakou věc, o niž by byla nesnáz, buď o vola neb osla, dobytče neb roucho, pro všelikou věc ztracenou, když by [kdo] pravil, že to jest: před soudce přijde pře obou dvou; ten, kohož oni vinného usoudí, dvojnásobně navrátí bližnímu svému.
10. Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla neb vola, neb dobytče a jakékoli hovado, a umřelo by neb ochromělo, neb zajato bylo, že žádný neviděl:
11. Přísaha Hospodinova vkročí mezi oba, že nevztáhl ruky své k věci bližního svého; a přijme [jej v tom] pán [věci] té, a [onen] nebude povinen navraceti.
12. Pakli by krádeží vzato bylo od něho, navrátiti zase má pánu jeho.
13. Pakli by udáveno bylo, postaví svědka a nebude povinen upláceti toho, což udáveno jest.
14. Kdyby pak někdo vypůjčil [něčeho] od bližního svého, a ochromělo by aneb umřelo v nepřítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase.
15. Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platiti, poněvadž bylo [za peníze] najaté, a přišlo za mzdu svou.
16. Jestliže by kdo namluvil pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní: dáť jí věno, [a vezme ji sobě] za manželku.
17. Pakli by otec její nikoli nechtěl jí dáti jemu, odváží stříbra podlé obyčeje věna panenského.
18. Čarodějnici nedáš živu býti.
19. Kdo by koli scházel se s hovadem, smrtí ať umře.
20. Kdo by obětoval bohům, kromě samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude.
21. Příchozímu neučiníš křivdy, aniž utiskneš ho; nebo příchozí byli jste v zemi Egyptské.
22. Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete.
23. Pakli bez lítosti trápiti je budete, a oni by volali ke mně, vězte, že vyslyším křik jejich.
24. A rozhněvá se prchlivost má, i zbiji vás mečem; a budou ženy vaše vdovy a děti vaši sirotci.
25. Půjčíš-li peněz lidu mému chudému, kterýž jest s tebou: nebudeš jemu jako lichevník, aniž ho lichvou obtížíš.
26. Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš.
27. Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, [jímž přikrývá] tělo své, a na němž spí. Když bude volati ke mně, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný.
28. Soudcům nebudeš utrhati, a knížeti lidu svého zlořečiti nebudeš.
29. Z hojnosti [obilí], a tekutých věcí svých neobmeškáš [prvotin obětovati.] Prvorozeného z synů svých mně dáš.
30. Tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš.
31. Lid svatý budete mi, a nebudete jísti masa z udáveného na poli; psu je vržete.