Genesis, 31.kapitola
Bible Kralická (1613):
1. Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu;
2. A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:
3. I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.
4. Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.
5. A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.
6. A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.
7. Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.
8. Když takto řekl: Co [bude] peřestého, [to] nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý [plod]. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, [to] bude mzdatvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.
9. A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.
10. Nebo [takto] bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi [byli] přepásaní na nohách, peřestí a skropení.
11. Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.
12. I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi [jsou] přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.
13. Já jsem ten silný Bůh, [kterýž jsem se ukázal tobě v] Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.
14. Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl [jaký] a dědictví v domě otce našeho?
15. Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.
16. Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.
17. Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.
18. A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.
19. (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.
20. I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)
21. Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.
22. I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.
23. Tedy [on] vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.
24. (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)
25. Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na [též] hoře Galádské.
26. I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.
27. Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?
28. A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.
29. Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.
30. Ale již [to tam, poněvadž] jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; [než] proč jsi ukradl bohy mé?
31. Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: [Ušel jsem tajně]; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.
32. Nalezneš-li pak u koho bohy své, nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne [tvého], a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.
33. Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, [nic] nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.
34. Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale [nic] nenalezl.
35. A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A [všecko] přehledav, nenalezl modl.
36. Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?
37. Nu již jsi přemetal všecky mé věci, [a] cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.
38. Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.
39. Co [od zvěři] roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, [a ty] jsi z ruky mé vyhledával toho, [jako i toho], co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.
40. Bývalo [tak, že] ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.
41. Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.
42. A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; [ale] trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.
43. Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto [jsou] dcery mé a synové tito [jsou] synové moji, i dobytek tento můj dobytek [jest], ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily?
44. Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.
45. Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.
46. A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.
47. I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.
48. Nebo řekl Lában: Tato hromada [nechžť jest] svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,
49. A Mispah; nebo řekl [Lában]: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.
50. Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys [jiné] ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou.
51. A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,
52. Svědkem [ať jest] hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty [tolikéž] že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k [činění] zlého.
53. Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.
54. Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.
55. I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.