Ozeáš, 9.kapitola

1. Neraduj se, Izraeli, s plésáním jako jiní národové, že smilníš, odcházeje od Boha svého, [a] miluješ mzdu po všech obilnicích.

2. Obilnice ani pres nebude jich pásti, a mest pochybí jim.

3. Aniž budou bydliti v zemi Hospodinově, ale navrátí se Efraim do Egypta, a v Assyrii věci nečisté jísti budou.

4. Nebudou obětovati Hospodinu vína, aniž příjemné jemu bude. Oběti jejich budou jako chléb kvílících, z něhož kdož by koli jedli, poškvrnili by se, protože chléb jejich pro mrtvé jejich nemá přicházeti do domu Hospodinova.

5. Co [pak] činiti budete v den slavnosti, a v den svátku Hospodinova?

6. Nebo aj, zahynou skrze poplénění, Egypt zbéře je, [a] pohřbí je Memfis; nejrozkošnějšími [schranami] stříbra jejich kopřiva dědičně vládnouti bude, [a] bodláčí v domích jejich.

7. Přijdou dnové navštívení, přijdou dnové odplacení, poznají Izraelští, že ten prorok jest blázen šílený [a] člověk ničemný, pro množství nepravosti tvé a velikou nenávist tvou.

8. Prorok, kterýž stráž drží nad Efraimem spolu s Bohem mým, jest osídlem čihařským na všech cestách svých, nenávist jest v domě Boha jeho.

9. Hlubokoť jsou zabředli [a] porušili se, tak jako za dnů Gabaa; zpomeneť na nepravost jejich, a vyhledávati bude hříchy jejich.

10. Jako hrozny na poušti nalezl jsem byl Izraele, jako ranní fíky v prvotinách jejich popatřil jsem [na] otce vaše; oni odešli za Belfegor, a oddali se té ohavnosti, protož budouť ohavní, tak jakž se jim líbilo.

11. Efraim jako pták zaletí, [i] sláva jejich od narození a od života, nýbrž od početí.

12. A byť pak i odchovali syny své, však je zbavím věku zmužilého; nýbrž i jim běda, když já se od nich odvrátím.

13. Efraim, jakýž vidím Týr, vštípen jest v obydlí, a však Efraim vyvede k mordéři syny své.

14. Dej jim, Hospodine; co bys dal? Dej jim život neplodný a prsy vyschlé.

15. Vrch zlosti jejich jest v Galgala, protož [i] tam jich nenávidím. Pro zlost skutků jejich vyženu je z domu svého, aniž jich více budu milovati; všecka knížata jejich jsou zpurná.

16. Bit bude Efraim, kořen jejich uschne, ovoce nepřinesou, a byť pak zplodili, tedy zmořím nejmilejší života jejich.

17. Pohrdne jimi Bůh můj, nebo nechtí ho poslouchati, i budou tuláci mezi pohany.