Žalm 73
Bible Kralická (1613):
1. Žalm Azafovi. Jistě žeť [jest] Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2. Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3. Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4. Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5. V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6. Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností [jako] rouchem ozdobným přiodíni.
7. Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost [nad] pomyšlení srdce,
8. Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9. Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10. A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11. Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
13. Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14. Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň [přichází] na mne každého jitra.
15. Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16. Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17. Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18. Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19. [Aj,] jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
21. Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
24. Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25. Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26. Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh [jest] na věky.
27. Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží [odcházením] od tebe.
28. Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; [pročež] skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.