2.Samuelova, 18.kapitola

Bible Kralická (1613):
1. Sečtl pak David lid, kterýž měl s sebou, a ustanovil nad nimi hejtmany a setníky.
2. I uvedl David třetinu [lidu] v správu Joábovu, a třetinu v správu Abizai syna Sarvie, bratra Joábova, a třetinu v správu Ittai Gittejského. A řekl král lidu: I jáť také potáhnu s vámi.
3. Ale lid řekl: Nikoli nepotáhneš; nebo jestliže bychom i utíkali, nebudouť na to velmi dbáti, aniž, by nás i polovici zbili, budou toho velmi vážiti. [Ty sám] zajisté [jsi] jako z nás deset tisíců, protož lépe bude, abys nám byl v městě ku pomoci.
4. I řekl jim král: Což se vám za dobré vidí, učiním. Tedy stál král u brány, a všecken lid vycházel po stu a po tisíci.
5. Přikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai, řka: Zacházejtež [mi] pěkně s synem Absolonem. A všecken lid slyšel, když přikazoval král všechněm hejtmanům o Absolonovi.
6. A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému, a byla bitva v lese Efraim.
7. I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových, a stala se tu porážka veliká v ten den [až do] dvadceti tisíců.
8. Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině, více pohubil lidu les, nežli jich požral meč toho dne.
9. Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými. Kterýžto Absolon jel na mezku, (i podšel mezek pod hustý dub veliký), a uvázl za hlavu v stromu tom, tak že visel mezi nebem a zemí. Ale mezek, kterýž pod ním byl, odběhl pryč.
10. To uzřev jeden, oznámil Joábovi, řka: Hle, viděl jsem Absolona, an visí na dubě.
11. I řekl Joáb muži, kterýž mu [to] oznámil: Aj, viděls. Pročež jsi ho tam nesrazil na zem? A já bylť bych povinen dáti deset [lotů] stříbra a pás rytířský jeden.
12. Odpověděl muž ten Joábovi: A já, bych i odečtených měl na ruce své tisíc [lotů] stříbra, nevztáhl bych ruky své na syna králova; nebo jsme slyšeli, [kterak] přikazoval král tobě a Abizai a Ittai, řka: Šetřte všickni syna [mého] Absolona;
13. Leč bych se dopustiti chtěl sám proti duši své nepravosti. Ale nebýváť nic tajno před králem, a ty bys sám proti [mně] stál.
14. I řekl Joáb: Nebuduť se tu meškati s tebou. Protož vzav tři kopí do ruky své, vrazil je do Absolona, an ještě živ byl na dubě.
15. A obskočivše Absolona deset služebníků, oděnců Joábových, bili jej a zabili.
16. V tom zatroubil Joáb v troubu. I vrátil se lid od honění Izraele; nebo zdržel Joáb lid.
17. A vzavše Absolona, uvrhli jej v tom lese do jámy veliké, a nametali na něj hromadu kamení velmi velikou. Ale všecken Izrael zutíkali jeden každý do stanů svých.
18. (Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého sloup v údolí královském; nebo byl řekl: Nemám syna, aby zůstala pamět jména mého. Protož nazval ten sloup jménem svým, kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne.)
19. Tedy Achimaas syn Sádochův řekl: Medle, nechť běžím, abych zvěstoval králi, že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepřátel jeho.
20. I řekl jemu Joáb: Nebyl bys dnes dobrým poslem, ale oznámíš to jiného dne; dnes však neoznamuj, proto že syn králův umřel.
21. Potom řekl Joáb k Chuzi: Jdiž, zvěstuj králi, co jsi viděl. A pokloniv se Chuzi Joábovi, běžel.
22. Mluvil pak ještě Achimaas syn Sádochův, a řekl Joábovi: Buď, jak buď, medle, nechť já také běžím za Chuzi. Odpověděl Joáb: Proč bys ty běžel, synu můj, když nemáš, co bys dobrého zvěstoval?
23. I [řekl:] Buď, jak buď, poběhnu. Odpověděl mu: Běž. A tak běžel Achimaas cestou přímější a předběhl Chuzi.
24. David pak seděl mezi dvěma branami. I vyšel strážný na vrch brány na zed, kterýž pozdvih očí svých, uzřel, a hle, muž běžel sám.
25. Tedy volaje strážný, oznámil králi. I řekl král: Jest-liť sám, dobré poselství nese. A když ten šel předce a přibližoval se,
26. Uzřel ještě strážný muže druhého běžícího. I zavolal strážný na branného a řekl: Hle, [opět] muž běží sám. Tedy řekl král: I tenť v poselství běží.
27. Řekl ještě strážný: Vidím běh prvního, jako běh Achimaasa syna Sádochova. I řekl král: Dobrýtě to muž, protož s dobrým poselstvím jde.
28. Tedy volaje Achimaas, řekl králi: Pokoj [tobě.] A pokloniv se králi tváří svou k zemi, řekl: Požehnaný Hospodin Bůh tvůj, kterýž podmanil muže ty, kteříž pozdvihli rukou svých proti pánu mému králi.
29. I řekl král: Dobře-li se má syn [můj] Absolon? Odpověděl Achimaas: Viděl jsem hluk veliký, když posílal služebníka králova Joáb, a [mne] služebníka tvého, ale nevím nic, co [bylo.]
30. Jemuž řekl král: Odstup [a] stůj tamto. I odstoupil a stál.
31. A v tom Chuzi přišed, řekl: Zvěstuje se pánu mému králi, že vysvobodil tě dnes Hospodin z ruky všech povstávajících proti tobě.
32. Ale král řekl k Chuzi: Jest-liž živ syn [můj] Absolon? Odpověděl Chuzi: Nechť jsou tak, jako syn [králův,] nepřátelé pána mého krále, i všickni, kteříž povstávají proti tobě ke zlému.
33. I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bráně, plakal a jda, mluvil takto: Synu můj Absolone, synu můj, synu můj Absolone! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolone synu můj, synu můj!