Numeri, 16.kapitola

1. Chóre pak syn Izarův, syna Kahat z pokolení Léví, vytrhl se [z jiných,] tolikéž Dátan a Abiron, synové Eliabovi, také Hon, syn Feletův, z synů Rubenových,

2. A povstali proti Mojžíšovi, i [jiných] mužů z synů Izraelských dvě stě [a] padesáte, knížata shromáždění, kteříž svoláváni byli do rady, muži slovoutní.

3. A sebravše se proti Mojžíšovi a proti Aronovi, řekli jim: Příliště to již na vás; všecko zajisté množství toto, všickni tito svatí jsou, a u prostřed nich [jest] Hospodin. Pročež se tedy vyzdvihujete nad shromážděním Hospodinovým?

4. To když uslyšel Mojžíš, padl na tvář svou,

5. A mluvil k Chóre a ke vší rotě jeho, řka: Ráno ukáže Hospodin, kdo [jsou] jeho, a kdo jest svatý, i kdo před něj předstupovati má; nebo kohožkoli vyvolil, tomu rozkáže přistoupiti k sobě.

6. Toto učiňte: Vezměte sobě kadidlnice, [ty] Chóre i všecko shromáždění tvé,

7. A naklaďte do nich uhlí, a vložte na ně kadidla před Hospodinem zítra; i stane se, že kohožkoli vyvolí Hospodin, ten bude svatý. Příliště to již na vás, synové Léví.

8. I řekl Mojžíš k Chóre: Slyšte, prosím, synové Léví.

9. Zdaliž málo vám to jest, že vás oddělil Bůh Izraelský ode [všeho] množství Izraelského, a rozkázal vám přistupovati k sobě, abyste vykonávali službu příbytku Hospodinova, a abyste stáli před shromážděním, a sloužili jim,

10. A vzal tě [sobě,] a všecky bratří tvé syny Léví s tebou, a že ještě přes to i kněžství hledáte?

11. Protož [věz, že] ty a všickni tvoji jste ti, kteříž se rotíte proti Hospodinu; nebo Aron co jest, že jste reptali proti němu?

12. Tedy poslal Mojžíš, aby zavolali Dátana a Abirona, synů Eliabových. Kteříž odpověděli: Nepůjdem.

13. Cožť se [ještě] málo zdá, že jsi vyvedl nás z země oplývající mlékem a strdí, abys nás zmořil na poušti, že také chceš i panovati nad námi, a rozkazovati nám?

14. A ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a strdí, aniž jsi nám dal v dědicví rolí a vinic. Zdali oči mužům těmto vyloupiti chceš? Nepůjdeme.

15. I rozhněval se Mojžíš velmi, a řekl k Hospodinu: Nepatřiž na oběti jejich. Ani jednoho osla od nich jsem nevzal, aniž jsem komu z nich co zlého učinil.

16. Potom řekl Mojžíš k Chóre: Ty a všickni tvoji, postavte se zítra před Hospodinem, ty i oni, též i Aron.

17. A vezmouce jeden každý kadidlnici svou, dáte do nich kadidla, a postavíte se před Hospodinem, jeden každý s kadidlnicí svou; dvě stě a padesáte kadidlnic [bude,] ty také i Aron, každý s kadidlnicí svou.

18. Tedy vzal jeden každý kadidlnici svou, a nabravše do nich uhlí, vložili na ně i kadidla, a stáli u dveří stánku úmluvy, i Mojžíš i Aron.

19. Chóre pak již byl sebral proti nim všecko množství ke dveřím stánku úmluvy; i ukázala se sláva Hospodinova všemu množství.

20. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, řka:

21. Oddělte se z prostředku množství tohoto, ať je v okamžení zahladím.

22. Kteřížto padše na tváři své, řekli: [Bože] silný, Bože duchů [i] všelikého těla, jediný tento člověk zhřešil, a což na všecko shromáždění hněvati se budeš?

23. Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

24. Mluv k množství a rci: Odstupte od příbytku Chóre, Dátana a Abirona.

25. A vstav Mojžíš, šel k Dátanovi a Abironovi; i šli za ním starší Izraelští.

26. A mluvil k množství, řka: Odstupte, prosím, od stanů bezbožných mužů těchto, aniž se čeho dotýkejte, což jejich jest, abyste nebyli zachváceni ve všech hříších jejich.

27. I odstoupili se všech stran od příbytku Chóre, Dátana a Abirona; ale Dátan a Abiron vyšedše, stáli u dveří stanů svých, i ženy jejich a synové jejich, i maličcí jejich.

28. Tedy řekl Mojžíš: Po tomto poznáte, že Hospodin poslal mne, abych činil všecky skutky tyto, a že nic o své ujmě ne [činím:]

29. Jestliže [tak] jako jiní lidé mrou, zemrou i tito, a navštívením obecným všechněm lidem [jestliže] navštíveni budou, neposlal mne Hospodin.

30. Pakliť něco nového učiní Hospodin, a země, otevra ústa svá, požře je se vším, což mají, a sstoupí-li za živa do pekla, tedy poznáte, že jsou popouzeli muži ti Hospodina.

31. I stalo se, když přestal mluviti slov těch, že rozstoupila se země pod nimi.

32. A otevřevši země ústa svá, požřela je i domy jejich i všecky lidi, kteříž byli s Chóre, i všecken statek [jejich.]

33. A tak sstoupili oni se vším, což měli, za živa do pekla, a přikryla je země; i zahynuli z prostředku shromáždění.

34. Všickni pak Izraelští, kteříž byli vůkol nich, utíkali, [slyšíce] křik jejich; nebo řekli: [Utecme,] aby i nás nesehltila země.

35. Vyšel také oheň od Hospodina, a spálil těch dvě stě a padesáte mužů, kteříž kadili.

36. Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

37. Rci Eleazarovi, synu Arona kněze, ať sbéře kadidlnice z toho spáleniště, a uhlí z nich pryč rozmece, nebo posvěceny jsou,

38. Kadidlnice [totiž] těch, kteříž proti svým dušem hřešili, a ať je rozkuje na plechy k obložení oltáře; nebo kadili jimi před Hospodinem, protož posvěceny jsou, a budou na znamení synům Izraelským.

39. I sebral Eleazar kněz kadidlnice měděné, jimiž kadili ti, kteříž spáleni jsou, a rozkovali je k obložení oltáře,

40. Pro [budoucí] pamět synům Izraelským, aby nepřistupoval žádný jiný, kdož by nebyl z rodu Aronova, k kadění před Hospodinem, aby se mu nestalo jako Chóre a jako rotě jeho, jakož byl mluvil jemu Hospodin skrze Mojžíše.

41. Nazejtří pak reptalo všecko množství synů Izraelských na Mojžíše a na Arona, řkouce: Vy jste příčinou smrti lidu Hospodinova.

42. I stalo se, když se [opět] sbíral lid proti Mojžíšovi a proti Aronovi, že se ohlédlik stánku úmluvy, a aj, přikryl jej oblak, a ukázala se sláva Hospodinova.

43. Přišel také Mojžíš s Aronem před stánek úmluvy.

44. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

45. Vyjděte z prostředku množství tohoto, a zahladím je v okamžení. I padli na tváři své.

46. Tedy řekl Mojžíš Aronovi: Vezma kadidlnici, dej do ní uhlí z oltáře, a vlož kadidla, a běž rychle k množství a očisť je; nebo vyšla prchlivost od tváři Hospodinovy, [a již] rána se začala.

47. I vzav Aron [kadidlnici,] jakž rozkázal Mojžíš, běžel do prostřed shromáždění, (a aj, rána již se byla začala v lidu,) a zakadiv, očistil lid.

48. A stál mezi mrtvými a živými; i zastavena jest rána.

49. Bylo pak těch, kteříž od té rány zemřeli, čtrnácte tisíců a sedm set, kromě těch, jenž zemřeli příčinou Chóre.

50. I navrátil se Aron k Mojžíšovi, ke dveřím stánku úmluvy, když ta rána přetržena byla.