Leviticus, 7.kapitola

1. Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest.

2. Na kterémž místě zabijí se obět zápalná, [na témž] zabijí [i] obět za vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol.

3. Všecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva přikrývající.

4. Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách; a branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme.

5. I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za provinění jest.

6. Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji, na místě svatém jedena bude; svatá svatých jest.

7. Jakož obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti budou; knězi, kterýž by ho očišťoval, [přináležeti] bude.

8. Knězi pak, kterýž by něčí obět zápalnou obětoval, kůže té oběti zápalné, kterouž obětoval, [přináležeti] bude.

9. Nadto všeliká obět suchá, kteráž v peci pečena bude, a všecko, což na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, kterýž to obětuje, [přináležeti] bude.

10. Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená, všechněm synům Aronovým [přináležeti] bude, a to jednomu jako druhému.

11. Tento pak bude řád oběti pokojné, kterouž by obětoval Hospodinu:

12. Jestliže by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekvašené, olejem zadělané a oplatky nekvašené, olejem pomazané a mouku bělnou smaženou, [s] těmi koláči olejem zadělanými.

13. Mimo [ty] koláče [také] chléb kvašený obětovati bude obět svou, v obět chvály pokojných obětí svých.

14. A budeť obětovati z něho jeden [pecník], ze vší [té] oběti Hospodinu obět ku pozdvižení, [a ten přináležeti] bude tomu knězi, kterýž kropil krví té oběti pokojné.

15. Maso pak obět, z té oběti chvály, [jenž jest] obět pokojná, v den obětování jejího jedeno bude, aniž co zůstane z něho do jitra.

16. Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou, [tolikéž] v den obětování jejího jedena bude; a jestliže by co zůstalo z toho, tedy na druhý den jísti se bude.

17. Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude.

18. Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť příjemný ten, kterýž ji obětoval, aniž přijata bude, [ale] ohavnost bude, a kdož by koli jedl je, ponese nepravost svou.

19. Též maso, kteréž by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdož by koli čistý byl, bude moci jísti.

20. Nebo člověk, kterýž by jedl maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu [obětována], a byl by poškvrněný: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

21. A kdož by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu [posvěcena]: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

22. Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

23. Mluv k synům Izraelským a rci [jim]: Žádného tuku z vola, aneb z ovce, aneb z kozy nebudete jísti.

24. Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného [hovada] může užíván býti k všeliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete.

25. Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada, kteréž obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, kterýž jedl, z lidu svého.

26. Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých, buď z ptactva, buď z hovada.

27. Všeliký člověk, kterýž by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu svého.

28. Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

29. Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých.

30. Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem.

31. Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho.

32. A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich.

33. Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk, tomu se dostane plece pravé na díl [jeho].

34. Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských.

35. Toť jest [díl] pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových, ode dne [toho], v kterémž jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kněžství Hospodinu,

36. Kterýž přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterémž jich pomazal, dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich.

37. Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za vinu, a posvěcování i obětí pokojných,

38. Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovina hoře Sinai [toho] dne, když přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti Sinai.